Black Hill - Aerobeat - Recenze

Black Hill, nevím jak Vám, ale mě tenhle název vůbec nic neříkal, když jsem dostal do rukou desku s názvem „Aerobeat“. Možná bych se měl trošku zastydět, jelikož kapela funguje již od roku 2001 (tenkrát se dali dohromady torza kapel Magor‘s Act, Dehet a Atomic) a „Aerobeat“ je jich čtvrtá deska – nebo lépe řečeno demo nahrávka. Nutno podotknout, že jsem měl značné obavy z toho, co na mě vybafne z reproduktorů, až desku spustím. K tomu ještě nemalým dílem přispívalo žánrové zařazení „aggro-crossover“, které deklaruje sama kapela, nicméně jsem se nakonec odhodlal a desku pln obav pustil.

Po prvních pár vteřinách přehrávání už je mi jasné, na čem jsem. Obavy se k mé radosti nevyplnily a žádná příšernost se nekonala. Těžko soudit, co to vlastně Black Hill hrají za styl (samozřejmě, že aggro-crossover, ale komu tahle škatulka něco bližšího řekne?), na desce jsou slyšet prvky různých hudebních žánrů od punku až po hard rock, ale jediné přirovnání, které mi tak nějak přišlo na mysl je bigbít lehce říznutý něčím ostřejším.
Co se hudební invence týče, tak rozhodně nečekejte zázraky. Hudba je poměrně dosti jednoduchá, předvídatelná a přímočará. Sem tam se objeví nějaké to „sólíčko“ nebo jiné zpestření, ale ani v tomto případě se nedá mluvit o ničem složitém. Na druhou stranu je ale hudba hutná a řízná – prostě to chlapci drhnu pěkně od podlahy. Drsný vokál Dona Simona Simsona, kterého méně drsným vokálem hojně doplňuje kytarista Hellpatrol, je pak tou onou třešničkou na dortu. Co se týče textů, tak ani zde se nedočkáte žádné hluboké myšlenky. Hlavními tématy jsou alkohol, ženy, skauti a korálky roztržené na plesu… nebo kde. Ovšem vokál je poměrně dosti energický a nemilosrdně Vám texty doslova namlátí do hlavy ať už chcete nebo ne. Už po prvním poslechu mi v hlavě pořád dokola zněla pasáž jedné skladby a ne a ne ji vyhnat pryč.
Zvuk je dle mého názoru na slušné úrovni. Nahrávání probíhalo v RAM studiu a produkci obstarával Pavel Marcel (Kaviar Kavalier, Kurtizány z 25. Avenue). Mimo toho, Kurtizány jsou místy z nahrávky „cítit“, a tak je zřejmé, že k nim chodí pánové z Black Hill tu a tam pro špetku inspirace.
Celé se to poměrně dobře poslouchá, deska je vyloženě nenáročná a výborně se hodí někam do hospůdky, na párty s přáteli a podobně. Dobře to může šlapat i na živých vystoupeních, protože jak už jsem psal, hudba i zpěv jsou našlapané energií, která musí na živém vystoupení nakopnout i toho nejtopornějšího návštěvníka – i kdyby si měl jen podupávat nohou. Bohužel, na doma nebo na cestování je to už horší. Pustit si to jednou jen tak na odlehčení může být příjemné, ale pak dost a desku někam schovat a vytáhnout až za delší dobu, protože se velice rychle omrzí. Ono taky není divu, když celková stopáž má něco kolem dvaceti minut.
Co říci závěrem? Jsem mile překvapen, to především. Obavy, které mě provázely až do doby, než jsem album přehrál jsou ty tam, desku určitě zabalím do batohu, až pojedu na nějakou bečku či jinou párty, protože tam své uplatnění nepochybně najde. Jestli si ji pustím doma, to nevím, ale myslím, že si teď dám nějakou dobu pauzu a pak se uvidí. Každopádně se vcelku těším na další počin této kapely, protože není vůbec na škodu čas od času trošku odlehčit a pustit si něco takového, jako desku „Aerobeat“.

Jednoduchá a přímočará záležitost, která by nemohla zalíbit fanouškům Kabát, Škwor a podobně. Ostatním se může hodit jako dobré zpestření třeba u bečky piva či grilovací párty, ale jinak se deska pravděpodobně rychle omrzí.