OTK - Okolo - Recenze

Stále a dokola otáčím Okolo a čekám sednout prach. Čekám...čekám.. a nic. I po několika měsících se placka nervózně otřepává od sentimentu a já mám pocit, že je to teprve včera, co jsem ji do mechaniky vložil prvně. Žeby věčná panna? Nene, otřelá harcovnice. Dvacet let putování potemnělými vodami českého undergroundu, mnoho úspěšných zářezů na pažbě, nepopiratelná kvalita – tak to jsou OTK.

A v poklidu si zrají jako víno. Zvukové experimentování veleúspěšné ´sona A kuva ´ budiž zapomenuto, s Okolo se hudba Pražanů dostává do hladiny maximální zvukové serióznosti, jakou jen může studio Jámor poskytnout a jakou můžeme obdivovat na vícero plackách ze stáje Silver Rocket. Prostě zaručená kvalita, minimálně v měřítcích české kotliny. Ale zbylé paralely s předešlou tvorbou zůstávají. Žádné stařecky sentimentální rekapitulace zašlých lásek se tedy určitě nekonají, zatím ne, třeba jindy. Podivný existencialismus(´Kreativita´, ´Svět jako vědomí´), mírná ponurost (´Lavina´, ´Kořeny´) nebo od pasu střílená lehkost bytí (´Už mě to má´), tím vším Okolo prolétne s osvobozující lehkostí. Ovšem i kdyby na posluchače vyskakovala lehkost z rotujícího kotoučku jakkoliv, v každý jediný okamžik víte, že do toho nejposlednějšího taktu je celé album napsáno se stoprocentním nasazením a odhodláním a stejně nekompromisně je i nahráno. Ať už jste příznivci české podzemní alternativy postavené na kombinaci basa-bicí, nebo ne, budete jistojistě vědět, že tito pánové moc dobře ví, co dělají a proč to dělají zrovinka takto. Jazzem nasáklá a odkutá, s razancí rozjetého vlaku, o hudbě OTK se nedá pochybovat a Okolo žádné polemiky nepřipouští ani zlomkem vteřiny.

Ale aby se nám z toho nestalo proroctví v nostradamovském duchu – definitivně se vzdávám myšlenky, že se OTK zavděčí všem. Většinou velmi abstraktní a nevěcné texty rozhodně nebudou vzrušovat každého a v hodně lidech zanechají pocit, že pan textař při psaní požil a rozhodně ne střídmě. To mám ozkoušeno. Ne jako to požívání, ale fakt, že ne každý OTK zkousne. No a když už se někdo dostane s obtížemi přes textovou složku, tak se jistě nepřenese v bubkovském stylu přes vokální podání. Ležérně, odflákle, asexuálně. Tak vyzní zpěv Ondry Ježka a to je ona hrana břitvy dělící posluchače na ty, kteří se nebudou moci Okolo nabažit a ten zbytek, kterým zapadne někde v poličce. Jednoznačná poznávací značka.

Budiž, i takový je svět. To je ovšem vše, co můžete OTK vytknout. Zbytek je neoddiskutovatelný – technické provedení, spád (neboli drajv), produkce, neexistence vaty, spousty famózních nápadů. V neposlední řadě taktéž parádně promyšlený obal už jenom lehce dokresluje atmosféru celého alba. Okolo vytváří vlastní imaginární krajinu a uzavírá do ní posluchače na krátkou exkurzi. Dvaačtyřicet minut trvající prohlídka krajiny Okolo končí házením drobných do nevyčerpatelné studnice nápadů, kterou OTK oplývají. Rádi se tam kdykoliv vrátíte, vždy tam čeká něco nového. Takový otec Fura české alternativy co zná opravdu vše a je na něj spoleh. Jistá medaile za tento rok snad s jedinou vážnější konkurencí.