Avenger - Feast Of Anger - Joy Of Despair - Recenze

Už jsem ani nedoufal a pokolikáté již pozapomněl jakpak se stíná a krájí v revíru volyňském. Na Avenger vůbec nějak často zapomínám, pak se tomu divím a propadám regulérní panice. Tak či tak, jihočeský zkušený celek, právem se léta řadící do tuzemské špice metalopelotonu, opět zaútočil a již z dálky řičí své nové potemnělé poselství. Neradno zapomínat, neradno, rozléhá se krajem. Šest let trvající neúroda a bída je vyplněna "jen" dvěma živáky a jakýmsi vyčkáváním restartu a opětovného spuštění provozu staré mašiny. Staré, možná i trochu zarezlé, nikdy však odstavené, jen dotáhnout šroubky a vyčistit vnitřek. Ten, jak se zdá, došel až k úplnému souladu a stroj Avenger se zas naplno rozbíhá. Zánovní "dark massacre" tlukot je tedy načasován na letošní letní poklidnost. Klid však náhle mizí...

Minulé, už opravdu trochu prachem pokryté album "Godless", mi zbytky svých motivů občas vytane na mysli. Povedená věc, nyní však může setrvat v ústraní a vyčkávat, jak se předvede nová to devítiocasá bestie z jižního podzemí, pojmenovaná "Feast Of Anger - Joy Of Despair". Oslavujme tedy vzteklé a radujme se z beznadějných. Obludné a lebeční výjevy tentokrát obstaral Jaromír "Deather" Bezruč, krnovský i bruntálský to smrtící kavalír a Honzova slova tentokráte jsou více ponořena do vizí misantropa. Deatherův obal zaujme, ale v podstatě na něm nespatřuji nic moc zvláštního, což nakonec dohromady s docela vyvedenými texty, jsou až jakési doplňující plusy či mínusy nových Avenger.

Podstatný je samozřejmě trůn řemeslný, tradičně výborně odvedený, žhavý do běla. Bože, jaká to síla lomcující v "Zrození můzy" deptá mou mysl a vkrádá se v ni. Pomatení smyslů docela blízko jest, vdrásá se do nitra a škrtí, nepřestává. Epická to krvelačnost, osm minut detailního rozboru jak být nasrán, podmanit si ostatní a vláčet je sebou, přikrčené a hlavou dolů. Ó, jak bolí hněv Avenger, z úvodu se linoucí. Nemohu ho vyhnat z těla ven, nejsem hoden, jen zkrvaven. "Jen pro tu dnešní noc..." pokusím se žít, situace v napadení smyslů se však příliš nelepší. V úvod vrženo je vše, celá ta léta zadržovaná výbušná směs, lest podlá, dynamická nenávist i tympánu zlost. Ten počátek nelze jen tak přejít, musí se prožít to ušlechtilé týrání.

Nadšení a zvednutí těch starých stavidel je pravda zdrcující. Možná tak zdrcující, že v dalších vlnách se již takovému tlaku nedostává, ale po onom výlevu hněvu se snad ani není možno podivovat. Hustá zahleněná tryzna "Vitriol" si razí cestu vpřed pomalým zneklidňujícím tempem, epicky cirkuluje svou ´chuť cizích muk´ nenávistným vokálem zdlouhavě ubíjí. "Radost z beznaděje" je v této chvíli velmi výmluvnou a trefnou hlavičkou počínání uloveného nihilkonzumenta. To ona na pilu znovu rázně přitlačí a hrdě se dme nad nešťastným výrazivem z tváří podlomených. Po "Vitriol" je další chmurou, černou blátivou stopou v brázdě prázdnoty "Neschopen". Neschopen mnoha věcí, zejména odolat této flákotě jsem. Buší mi na vrátka a přitom vedle umírá. Neschopen žít, neschopen jít, neschopen uvěřiti. Konec alba však nezakryje smrt, jen vztek a oslava jeho. Rychlá to jízda, bezútěšná. Album naplněno jím až po okraj, do konce samého.

Avenger - nová krev ze starých žil pryští v ksichty nebožáků bez slitování a i přes jisté skryté pochybnosti, bez milosti zaslepí. Ano, byl jsem unešen letošními Heiden, Avenger však vrací úder a staví se po jejich bok.