Illegal Illusion, Fly Fly Fly, Social Party - Opava (Music Bar JAM) | 19.09.2009 - Report

I. WAR WITH OSTRAVAR
Klub Jam je opavské kultovní doupátko, malý sklepní prostor kam složit na pár hodin hlavu, poslechnout něco muziky, vypít něco piv, popovídat si a nespláchnout WC. Návštěvy zde, pokud je mi známo a pokud zde nikdo neprodukuje lomoz, jsou spíše jakési ukončovací. Parta nalitejch chlápků si prošla pár opavských podniků a dat dvě, tři piva v Jamu na závěr nikoho nezabije. Také jsem to takto párkrát praktikoval. Dnešní návštěva za účelem poslechu libých sonických tónů maloměšťáků Illegal Illusion přichází po dlouhých měsících absence a nezájmu. Jam doznal za tu dobu změn na interiéru, který si pečlivě prohlížím, hned jak jsem zaregistroval Radka ze Socek a vlastně Socky celé. Na trávení sobotního večera jsem obětoval manželku, která ač hlukově neznalá, se posilněna opakovanými rundami Ostravarů, rozhodně netrápila a nakonec odcházela zřejmě spokojenější než-li já. Onen Ostravar zde v noře, to byl zpočátku boj, neb z Ovy jsem navyklý na pivo jako křen, první i druhé sklepní bylo snad jen pouhým jamem na pravý Ostravar. Já však odkojen hlenem starobrněnským nedbal jsem počáteční nechuti a ládoval se dál. Alkodestrukce žaludku, dominance žáhy pálení, to vše jsem překonal a mok jsem si oblíbil i tady....



II. SOCKY A MOUCHY
Ale k hudbě samotné, zábavě to nejpodstatnější. Z hlediska vlastivědného to bude dnes již před začátkem jasná jednička s tipem na výsledek 2:1 pro domácí. Illegální chlapci mají ve znaku Bílovec, což je z Troppau co by kamenem dohodil, Social Party jsou místní a jedině Fly Fly Fly dorazili z ciziny, tedy ze Strakonic, což doplnili bohatě rozevlátým dialektem:). Nástup do hudební nálevny jsme s chotí uskutečnili někdy kolem osmé, tedy těsně před začátekem, který stejně nenastal dle plánu, takže se nic nedělo. Zcela prázdný Jam nebyl ani poloprázdný, natož plný, takže se debata povícero odvíjela tímto směrem. Startovní kolík akce třímají Social Party, tedy trojice opavských neurvalců, pokoušející se svůj bigbít hnát kolem Sub Pop legend až třeba k neurotickým postHC partám. Vystoupení samotné bylo milým úvodem do prázdného "sálu", kapela sice trpí tradiční poruchou nepůvodnosti a kombinuje v sobě vše možné, ale živá prezentace nepostrádala nic důležitého a myslím, že přes nějaké chybky bylo odehráno dobře a s bonusovým "Utrpením" ke spokojenosti těch pěti lidí, co výkon Socek registrovalo. Více indie a více elektroniky se dalo očekávat od Fly Fly Fly, přicestovalé omladiny, což se i stalo. Při pohedu na okšiltovaného baskytaristu jsem se cítil opravdu starý a trapný. Pod podiem přibylo trochu hlav, takže se muselo kapele hrát asi o něco lépe, než předchůdcům a celkově vzato i mně jejich set lahodil více. Fly Fly Fly údajně trpí srovnávácím Sunshine syndromem, což jsem tento večer moc neřešil a všímal si spíš jejich ´volně plynoucí agresivity´, která se ukazála býti velmi laskavou společnicí. Do podrobnějších rozborů bych se nerad pouštěl, zaklínil jsem se v pozici docela potěšeného návštěvníka, kterému k dokonalé spokojenosti stále cosi chybí, ale čeká a doufá.

III. FUCKING LITTLE TOWN ATTACK
Jako poslední a hlavní chod večeře nastupují emočně nasupení Illegal Illusion. V Jamu už je dokonce poloprázdno a s pivem rostě chuť, takže v kombinaci s illegálním uměním živě zahrát a dnes večer vyhrát, nás čeká vydařený závěr. Ještě před koncertem jsem byl upozorňován nejmenovaným zdrojem pomluv, sledovat údernost bubeníka, který prý kapelu ustavičně přehlušuje a svalnatými pažemi ubíjí. Ano, hlasitý byl, ale hlavně výborný, jako ostatně celá kapela. Ta předvedla skutečně výživnou dávku sonických erupcí ve spolupráci s písničkovou uhlazeností. Je radost vidět zas někoho, kdo umí nenásilně vyrobit normální poslouchatelnou muziku nepostrádající drive a gradování, vždy správně načasované. Jak prosté, zdá se... Úspěch se samozřejmě dostavil. Vyzrále působící spolek se dočkal slušného ohlasu těch dvaceti lidí, co stálo kolem a myslím, že to nikomu nevadilo. Spokojeně se tvářící kapela ostatně nevypadala nijak ztýraně, z pohledu finančního ruinování (jako pořádajících) je to již asi na jinou diskuzi, ale nerad bych mluvil o něčem, do čeho nevidím. Po úplném závěru ještě dobojuji dva Ostravary a pomalu se zvedámu k domovu. Vzhledem k tomu, že jsme toho večera byli v podstatě nejstaršími účastníky akce, jsme totiž příšerně unavení a jdeme spát.