Power Metal Blast Vol. 7 - Brno (Favál) | 10.10.2009 - Report

To jsme se vám takhle se svou drahou polovičkou chtěli jet ožrat ke známému do Černé Hory, kde, johohó, to jsou věci, pívo teče proudem. A představte si tu nehoráznost, my mu v den akce voláme, a prý že to padlo. Mimochodem, telefon místo něj zvedl statutární orgán, který jako jediný byl k takovému sdělení kompetentní. Pánbůh mu to zaplať. No, a jak tak uvažujeme, co s načatým večerem, ťukli jsme se do hlavy, že je přeci na Favále Power Metal Blast se šťastným pořadovým číslem 7. Tož jsme se vyzbrojili příslušnými textiliemi a pár minut po sedmé jsme v útulných prostorách v sousedství Velodromu konečně přestali klepat kosu. Hned na úvod srdečně chválím obsluhu u baru, přísahal bych, že takhle dobré pivo mi na Favále ještě nenatočili.

Omladinu Samhain si pamatuju z loňska, už tehdy mě zaujala a říkal jsem si, že tahle parta má přes všechny své mušky na víc a že se to brzo ukáže. Že to ale bude takhle brzo, jsem vážně nečekal! Šestice z Nové Paky na sobě evidentně zamakala, šla nahoru, a strhla tolik lidí jako málokteří „startéři.“ Především zpěvačka se znatelně zlepšila, otrkala, a přes pozitivní šok z nečekaně vřelé odezvy jí už nejspíš nemůžu vytknout vůbec nic. Zvukařovy experimenty jako tradičně odnesly klávesy, naštěstí jsem stál asi ve třetí řadě přímo proti Jirkovi Vrbovi, takže jsem víceméně slyšel vše, co jsem měl. A právě tenhle borec válí na klapky takovým způsobem, že i mně jakožto protřelému pianistovi místy nezbylo než zírat s otevřenou hubou. Jasně že si občas půjčuje strato-bodom rejstříky, ale lidi, pro všechno na světě, předvádět něco takového v pouhých osmnácti letech?! A jak slyšno podle nových, anglicky zpívaných štychů, Samhain zní vyspěleji a už ne tak klišovitě, byť bych jim to v jejich energickém podání milerád odpustil. Velká naděje naší scény, že by v tom bylo to jejich pivo, na které chodíval i Bohumil Hrabal?

To poděbradští Rimortis jsou již protřelou bandou, hoblující svůj speed metal už nějaký ten pátek. Jenže kde není invence ani bezprostřednost, tam ani advokát neporadí. Jejich podání melodického speedu mi znělo poněkud zábavově, podobných kapel už jsem viděl celou řadu a řekl bych, že v našich zeměpisných šířkách patří spíš do průměru. Rozhodně jsem nemusel prchat ze sálu, ale že bych se bez nich neobešel, se taky říct nedá. Dost velkou měrou k tomu přispívají na můj vkus neobratné české texty a přijde mi, že je občas zpěvák napasovává do vět trochu násilím. Nicméně ukázka z chystaného nového alba, jmenovitě „Nepřítel s úsměvem“, nezněla vůbec špatně, takže se nechám překvapit, zda se má kapela ještě kam vyvíjet.

Eagleheart. Co čekáte? Vidím je již popáté. Stále stejné nadšení? Možnosti jsou: a) ano; b) ano; c) ANO; d) SAKRA JO!!! e) kardiovaskulární onemocnění způsobené neúměrně rychlým srdečním pulsem. Správná odpověď: až na část možnosti e), což je pravděpodobně lékařský terminologický nesmysl, jsou všechny odpovědi správné! Powermetalová injekce léčící všechny bolesti. Nadlidský Vojtův zpěv. Excelentní kytarové přestřelky. Všejistítící šklebmistr a pětistrunný drtič „Motýl Emanuel“ Wagner (ne abyste ho takhle titulovali, tak mu říkám jenom já a to ještě interně, pokud o tom neví). A velmi lituji toho, že mi nezbylo moc času sledovat Smrta ( nebo Smrtě..?) za bicími, protože tento střelmistr žene Eagleheart neskutečným způsobem vpřed a mít po ruce větší soupravu, z Faválu by zbyla kůlnička na dříví. Všechno jsme dostali na stříbrném podnose rychlostí blesku, kluci vytáhli i oblíbenou a delší čas nehranou „Black Sun“, došlo i na covery naší legendy Citron a sousední legendy Helloween (já ve skrytu duše a přiznám se, že nevím proč, čekal „Fear Of The Dark“ od Mejdnů, a ona I Want Out, jak jinak?). A tu kytarovou vyhrávku z Četníků ze Saint-Tropéz jsem si nevymyslel, Michal si ji střihl znova jako tehdá před Blazem. Eagleheart potěšili opravdu upřímně nadšené fandy jednak osobním věnováním některých válů, a jednak pubertální anekdotou o Pepíčkově pranostice, kterou jistě všici znáte, ale stejně se jí pokaždé řežete, právě protože je tak blbá, až je neodolatelná. Tak tohle zase stálo za všechny prachy, teď už jen novou desku a příště místo reportu složím dojemný hymnus, jenž bude cítit po degeneraci. Ehm, chtěl jsem říct, jenž se bude ctít po generace.

Většina lidí by už zřejmě víc nadšení fyzicky ani psychicky neunesla, a tak vyklízí bojiště, načež pro slovenské hosty Aneurysma zůstává poloprázdný sál. Chalani si však z toho nic nedělají a naopak děkují za to, že tu ještě někdo byl ochotný zůstat. Abych předešel tragickým úvahám, zas tak děsivý ten úbytek přece jen nebyl. Spíš mě zamrzelo, že na otázku frontmana, zda má komunikovat ve slovenštině nebo v češtině, si kotel, či spíše kotlík, vyžádal češtinu. U hrdzavej kotvy, nehovorte mi, že neviete po slovensky alespoň počúvať. Bohužel, osobně mi výkon našich sousedů přišel jako nejnezáživnější z celého večera. Takový nijaký heavy/power/thrash s dobrým zpěvem a šikovným kytaristou, to je málo. Basák dělal dojem, jako kdyby se ho koncert netýkal, na tváři měl jeden neměnný výraz a když už se pohnul z místa, dalo se mluvit o zázraku. Po pěti skladbách už v další zázrak nedoufáme a loučíme se, ostatně nás festovně bolí v krku i za ním. Škoda...

Za lidových šest pětek čtyři dobré kapely, přátelská atmosféra (až na jednoho výtečníka, kterému bylo nutné na místě udělit důtku s výstrahou a lekci slušného chování v koncertním sále), krční páteř s.r.o. v likvidaci, nemůžu si stěžovat. Stejně by mi to soud zamítl. A tak sám sobě ukládám povinnost doklapat příště zase. Přijďte taky pobejt!