Apocalyptic Form Of Death - Trhové Sviny (Autocamp) | 27.06.2008 - Report

Na festival jsme vyjeli z daleké severní Moravy v počtu 4 kusů, po zastávce v Jihlavě a ochutnávce místních škopků se naše sestava rozrostla ještě o jednoho bojovníka. Cesta to byla zajímavá a úsměvná, ale jak to na českých cestách bývá zvykem, také hodně náročná. Drobné serepetičky se vyskytli a tak se do areálu festivalu dostáváme ze zpožděním.


Na místní louce se to už hemží slušným počtem černooděnců a my se hned po postavení příbytku vrháme mezi ně. Někdo do pivního stavu a někdo s foťákem pod pódium, kde svůj set rozjíždějí pražští brutalisti Poppy Seed Grinder. Kapela začátkem roku vydala promo materiál a pracuje na novém albu, podle výkonu na pódiu se příznivci masakrálního death metalu mají na co těšit. Kvalita a síla hned na začátku. Odcházím pro pivo a vracím se s prvními tóny temných zástupců death blacku, volyňských Avenger, kteří se na české scéně pohybují již pěknou řádku let. Kluci ale nespí a pracují na nové desce, ze které odehráli více válů i během vystoupení na AFODu. Novinkou z tohoto roku je tympán, vysněný nástroj kapely, který ale v důsledku špatného ozvučení téměř nebyl slyšet. Pod celkový průměrný dojem z tohoto vystoupení se mimo špatného ozvučení podepsal také fakt, že kapela ve své setu opomenula starší pro fanoušky oblíbené skladby.
Po drobné přestávce se na pódiu objevuje první kapela, na kterou se skutečně těším a musím se přiznat, že mě nezklamala. Mater Monstifera rozjela kvalitní a energickou show a příjemně překvapila, i když by se v jejich setu nějaké ty chyby našli. Po třech letech se tato „líná“ kapela odhodlala a začala dávat dohromady nový materiál, který byl uveden singlem Beletseri, jenž vyšel v nedávné době. Stejnoměnná skladba odezněla i na pódiu, i když bez hostující zpěvačky Zuzany z Dying Passion a možná právě proto se mi na živo líbila víc. Zajímavá show byla ještě podpořené plameny a pliváním ohně a podle odehraných nových skladeb se máme s novým albem kapely na co těšit.
Dobrou náladu jsme všichni nechali poplavat ve zlatém moku a vracíme se s nástupem pražských Belligerence. Jejich jméno se českou scénou prodírá poměrně krátkou dobu ale rychle a efektivně. A podobnými slovy bych také popsala jejich vystoupení, které bylo pro mě osobně jedním z vrcholů celého AFODu. S kapelou jsme se setkala již předtím, ale nutno uznat, že tento set byl jedním z nejlepších a vysoce překonal materiál na CDčku. Partička se na AFODu rozhodla pokřtít svého nového potomka „Out:red" a zahrála mu ke křtu skutečně kvalitně. Profesionální, sebejisté a energické provedení ve spojení s inteligentní, pestrou a nápaditou hudbou nasadilo laťku skutečně vysoko a v tom všem se ztratili i drobné chyby zpěvu Apie, které trošku štrajkoval hlas. Můj výborný dojem z hudební stránky ještě podpořilo sympatické chování kapely a kdybych známkovala, dostane tato pražská banda za jedna.
Další skvělé vystoupení a originální show předvedli zástupci grindu, Isacaarum z Českých Budějovic, a obhájili zvrhlou a zvrácenou tvář tohoto stylu. Za poslední dobu jsem měla tu čest vidět poměrně dost grindových kapel i když tomuto stylu nějak zvlášť neholduji, musím uznat, že jejich vystoupení bylo pro mě více než snesitelné. Skvělé provedení a staré, dobou obhájené a vyzkoušené kousky, potěšili příznivce této bandy i když někteří z nich by přijali více novinek. Kapela v současné době hraje dvě novinky Neovaselinism a Prickshot a pokud máte chuť na další (Toil In Oil a Cock Work Orange) navštivte Obscene Extreme Fest, kde je budou prezentovat.
O závěr večera se v klidnějším tempu postarala crossover kapela ze Šumperka Dying Passion, pro kterou tímto večerem započal festivalový víkendový maratón. Svou specifickou hudební tvář předvedli hlavně na skladbách z posledního alba Relief a pro radost fanoušků přidali něco ze starých pecek. Prořídlá skupinka přeživších jejich snažení odměnila bujarým potleskem, jejich touhu po přidání ale utnul zřejmě unavený zvukař. Jak už bývá zvykem, Dying Passion se předvedli v celé své kráse a v jejich vystoupení nechyběli krásné melodické pasáže a hodně něžně znějící energie. Zvláště oceňuji celkový vizuální dojem, na kterém se svým tancem výrazně podílela zpěvačka Zuzana. Je pravda, že podobný styl mě nijak zvlášť nezajímá, ale tento set byl vskutku příjemný.

Příjemný závěr večera jsme se rozhodli spláchnout nějakým tím zlatým mokem a odebrali se do pivního stanu, který se v této době už hemžil potácejícími se černooděnci. Pár jednotlivců vzalo název festivalu za své a tak kolem třetí hodiny překračujeme prvním mrtvoly. Pivo protékalo v litrech a ani kořalka nezůstala opomenuta, krátce po třetí hodině velím odchod a odvádím svou téměř mrtvolu do chladného příbytku.
Druhý den nás probudí hřejivé slunce a já uznávám, že Yvor a spol. objednali vskutku luxusní počasí. Odebrali jsme se do města uspokojit některé naše touhy a já po druhém pivku usuzuji, že touhy mé družiny jsou silnější než moje a tak se sama odebírám zpátky do areálu.
Na pódiu se právě chystá jihlavská kapela D.A.D a začíná hrát pro sedící publikum, které znavené včerejším dnem během celého setu ani nevstane. Jejich metalcore je ale celkem dobře poslouchatelný, i když mi tento styl vůbec nic neříká. Podle informací se kapela během své historie posunula k tomuto stylu od doomu přes různé experimenty a výsledný produkt se zdál celkem kvalitní. Asi smůla tak skorého hracího času a tak znaveného publika.
Když se teď s odstupem času zamýšlím, tak si sama vyčítám, že jsem si tuto kapelu neužila víc, protože to, co následovalo po nich, mám problém pojmenovat slušnými slovy. Na pódium se dostavují olomoučtí Lingam a spolu s nimi výrazná dávka arogance, namyšlenosti a pózy. Říkám si no jo, kluci jsou to mladí a tahle póza asi k jejich black metalu patří. Chování zpěváka i zbytku kapely, která byla ochuzena o klávesáka a zpěvačku, mě od první chvíle ale nemile zaráží. Znechucení jenom vzrůstá od prvních tónů jejich velice špatně odehraného, nezajímavého a nesehraného setu doplněného pisklavým a velice slabým zpěvem. Vím, že svou dávku viny měl zvukař, ale toto se na něho svést ani nedá. Pro mě osobně hrůza až za hrob a tak se odebírám pro chladivý mok a pokouším se tento zážitek rozdýchat. Menší ale stejně nemilé překvapení na mě čeká s dalšími zástupci černého stylu, rakouskou kapelou Samhayn. Hudebně sice šlo o lepší a trochu nápaditější provedení jako u Lingam, zpěv ale také výrazně zameškával za kvalitním projevem. Opět veliké zklamaní.
Do tábora se vrací zbytek naší výpravy a společně pozorujeme na pódiu se chystající bandičku Translunaria. Jejich misantropicky intelektuální hudba sice zněla kvalitně, ale nějak jí nemůžu přijít na chuť a tak se po pár fotkách odebírám prohodit pár slov do pivního stanu. Prvním výraznějším potěšením dne byli Agony, kterých death metal s prvky doomu sice na jedné straně není ničím uchvacujím, ale kluci dali do vystoupení vše a jeli naplno, co ocenilo i probouzející se publikem. Set docela příjemný, po kterém se odebírám do stanu a další kapelu, Rites of Undeath, tak nějak moc nevnímám. Vracím se s počátkem mě dobře známých Return to Innocence, abych zjistila, že kapela se moc nepohnula z místa od chvíle, kdy nastali personální změny. Kytarista pořád ve veliké míře nejistý a celková sehranost taky nic moc. Nejvíce energie proudí od zpěváka Aleše, na kterém je ale znát náročnost včerejšího večera a dnešního rána. Nedá se říct, že by to bylo vysloveně špatné, ale podle mě mají na víc.
AFOD se nám pomaly blíží ke konci a nabuzené publikum očekává poslední tři kapely. Jako první z nich se představují táborští F.O.B. a jejich agresivnější provedení death metalu v americkém stylu rozhýbe přítomné publikem. Jako hodnocení setu mě napadá jediné slovo, skvělé. Kluci předvedli profesionální přístup i výkon a nový zpěvák bez zaváhání výborně zvládá svou úlohu. Kapela ho angažovala po vážném zranění původního mistra mikrofonu, aby mohla pokračovat v koncertování a tvorbě nové desky, která by měla vyjít v blízké době. Podle výkonu na pódiu půjde o zajímavý a kvalitní materiál.
Následuje přestávka, aby všichni přítomní mohli doplnit potřebné tekutiny a vydýchat se před blackovou palbou dvou německých kapel. Jako první nastupuje Dark Fortress, který na trh nedávno vyvrhli velice kvalitní materiál a tak je celé publikum v očekávání co předvedou. A podle mého názoru i když předvedli poměrně hodně, něco důležitého nechali doma. Úvodní zvukové komplikace výrazně zkreslili můj první dojem, který kapela jenom trochu pozdvihla zbytkem setu. Hudba sice kvalitní, ale mě v tom prostě něco chybělo. Sama přesně nevím co, kvalitní vokál i kytary, ale asi bych uvítala více motivů a nápaditosti. Ostatní po pódiem se ale skvěle bavili a tak to asi bylo takové, jako to mělo být.
Lepší dojem na mě udělali poslední Lyfthrasyr i když se během jejich setu vyskytli technické problémy a odešli klávesy a místy štrajkoval mikrofon, který měl toho už asi dost. Únava byla znát i na pár přeživších, kterých počet před pódiem se výrazně snížil. Kapelu to ale nijak zvlášť neodradilo a svoje vystoupení si užili a jeli naplno. Škoda toho pozdního času.