Sic.engine - Rozhvor

Mladou brněnskou kapelu sic.engine jsem poznala osobně na pódiu klubu Brooklyn. Vzhledem k předvedené kvalitě jsem usoudila, že by bylo fajn představit i Vám tuto začínající a slibnou metalcorovou bandu. Kytarista Mufflone prozradil, že kapela ráda provokuje a plaší malé holčičky, že svou inspiraci nalézá mimo jiného u jedná herečky a že má kapela spoustu plánů. O nich a jiných věcech už čtěte dál...

Ahoj, jak se dneska daří?

Daří se skvěle. Naše testovací kapelní nudistická videokonference s fanoušky dopadla nad míru očekávání.

Musím se přiznat, že jsem se s vámi poprvé setkala na koncertě v Brooklynu, do té doby jsem o vás neslyšela. Můžeš, prosím, představit vaší kapelu?

Je nás šest a všichni jsme jedničky. Každý ovšem na něco jiného. Všichni to víme a podle toho se dělíme o povinnosti v kapele. Já a Punx spolu skládáme většinu hudby (kytary a zpěvy). K tomu přidá svou bubeník José a je skoro hotovo. Profi a dreD se starají o organizační věci, psaní textů nebo grafiku webu apod. Všechny nás pak podporuje náš PR specialista Dutky, který se v opilosti po hospodách věnuje direct marketingu.

Koncem minulého roku jste změnili sestavu, co mi prozradíš o aktuálních členech?

Byl to asi osud. Jednoho slunného dne jsme se zadívali jeden druhému do očí a věděli jsme, že tohle je to pravé, to pravé co opravdu vydrží, to co jsme tak dlouho hledali. Jeden druhého vzal kolem ramen a spolu jsme vyrazili vstříc světlým zítřkům. Nemá moc cenu rozebírat jednotlivé členy kapely. Každý je velká osobnost, která by si zasloužila svoje vlastní interview. V kapele také nejsme proto, abychom dělali dobře svému egu. První je kapela, potom až my. I proto se snažíme navenek vystupovat jako celek, jako kapela.

Si jedním ze zakládajících členů kapely. Fungujete zhruba tři roky. Zavzpomínej na začátky, první koncerty a podobně. Kdo vám dal první příležitost a jak se dneska kapela dostává ze zkušebny na pódia?

První dva roky byly opravdu těžké. V podstatě neexistovalo nic jako kapela v tom smyslu, jak pojem osobně vnímám. Sic.engine byla jen myšlenka, která se spoustě lidí zamlouvala a rádi s ní koketovali, ale málo kdo ji měl rád natolik, aby s ní navázal vážný vztah. Poslední změny v sestavě byly nejdramatičtější a vypadalo to skoro na rozpad. Nakonec se však všechno jakoby zázrakem strašně rychle rozhýbalo. Už po několikáté se obměnila půlka kapely a konečně jsme našli lidi, kteří si vzájemně rozumí jak lidsky tak hudebně. Během dvou nebo tří měsíců jsme dali dohromady koncertní program a tady jsme: mladí, krásní a nadějní :D Mámě to štěstí, že se každý z nás na scéně pohybuje už několik let a díky známostem jsme nemuseli prorážet bariéru nedůvěry k neznámé kapele. Po prvních koncertech za nás už pak mluví naše výkony a zatím o nabídky nouzi nemáme.

Jaký je tvůj současný hudební sen?

Sny jednotlivých členů jsou různé. Jednoho lákají exotické krásky a dekadentní večírky, druhého zase turné po Polsku. Já jsem tak trochu víc realista. Na druhou stranu nedávno nás v Abyss zinu www.abysszine.com označili za vhodné kandidáty na předskokany „Heaven Stall Burn“, tak bych se vůbec nezlobil, kdyby to vyšlo.

Vaše hudba se vyznačuje pestrostí a zajímavými kytarovými linkami. Jak dlouho hraješ na kytaru a kde bereš inspiraci?

Na elektrickou kytaru hraji asi od roku 2001 a to proto, že se na to samozřejmě nejlíp balily holky. Pokud budeme počítat nějaké serióznější pokusy o tvorbu, tak ty se překrývají se vznikem sic.engine. Inspiraci nehledám v jiných kapelách, ale spíš v momentálních náladách. Když mě něco štve, vezmu kytaru a hraji (pokud zrovna nekoukám na Jenu Jameson – pornoherečka pozn. redakce). Za svoje hráčské schopnosti totiž vděčím právě jí, sem jí neskonale vděčný a velice si ji vážím. Vždy totiž dokáže vykouzlit úsměv na mé tváří a díky neúnavnému tréninku, inspirovaném její tvorbou, vlastním nejrychlejší zápěstí v kapele.

Když jsem o vás hledala nějaké informace, narazila jsem na pestrou paletu stylů, kterými definujete vaši hudbu: metalcore, seductive core, mosh metal nebo emocore. Je pro vás nějaká stylová škatulka cílem, nebo se právě změnami pojmenování stylů snažíte vymanit z jednoznačného pojmenování?

Správné zaškatulkování je výzva, se kterou se potýkáme podstatě od založení kapely. Hrajeme to, co nás baví a co se nám líbí a jestli je to víc emo, core, metal či punk nějak neřešíme. Kytarista z jedné nejmenované kapely nás označil jako „typický deutsche metal říznutý emem pod vlivem „Deftones“ a to myslím nás vystihuje úplně nejvíc. Problém je, že tohle označení je na plakáty moc dlouhé, tak se musíme vždy spokojit s nejvíce výstižným názvem emo-metal core.

Po personálních změnách jste ustálili sestavu a před létem začali aktivně zkoušet a koncertovat. Jaké byli reakce publika a zážitky z prvních koncertů?

Šok je slovo nejblíže popisující výrazy našeho publika. Jakoby nevěděli co si o nás myslet. Rádi provokujeme a děsíme malé holčičky. Na našich prvních akcích jsme měli štěstí na velká pódia a profi zvukaře, takže jsme byli limitováni pouze sami sebou. Občas se stalo, že nás diváci přijali velmi vlažným způsobem, ale pokud dokážeme oslovit alespoň jednoho opilého kolemjdoucího a donutit ho zapařit pod podiem, máme radost. Jako ukázku můžeme nabídnout záběry na naše domácí fanoušky, kterých si moc a moc vážíme:



Tři roky existence a žádná deska. Mezi novinkami se objevila zmínka o tom, že na nějakém materiálu pracujete. Jak na tom jste?

Jsme asi tak někde na půli cesty, jejímž výsledkem by mělo být 4-písňové demo. Nahrávání teď stojí, jelikož jsme dostali několik výborných nabídek na koncerty, které nešli odmítnout. Momentálně však cítíme, že na demo je už nejvyšší čas a proto žádné nové koncerty neslibujeme a soustředíme se na úspěšné dokončení nahrávky. V podstatě nemáme v plánu demo „oficiálně“ vydávat nebo distribuovat. V plánu je omezená edice s bookletem a nějakými bonusy pro novináře a pořadatele koncertů. Pro fanoušky a ostatní zvířectvo pak bude nahrávka zdarma ke stažení na našich stránkách.

Co máte ještě nového a co chystáte pro fanoušky?

Jsou jen tři věci, na kterých nám záleží. Kvalitní muzika, fanoušci a čisté spodní prádlo. S tím prvním začínáme být pomalu spokojeni, takže je čas investovat do našich fanoušků a fanynek <3. Připravuje se toho skutečně hodně. Demo nahrávka, zbrusu nový web, trička, placky atd. Na koncerty pak máme vyrobenou sadu pohárů pro nejlepší taneční kreaci, plus řadu doprovodných akcí jako „líbejte muflona“. Věříme, že by to mohlo mít úspěch.
Líbání „muflona“?????

O tom neřeknu víc. Je to koncertní tajemství To budou znát jen věrní fanoušci a ostatní jen z doslechu.

Projev dvojice zpěváků na pódiu je velice energický. Trénujete choreografii nebo vše necháváte na aktuální náladě? Jak se na toto řádění koukáš ty, kytarista? Zažili jste nějakou vtipnou situaci?

Choreografii opravdu netrénujeme. První je hudba a to, co se odehrává na pódiu, je její nedílnou součástí. Není to žádná promyšlená a natrénovaná póza. Mě osobně je celkem jedno co tam ti dva blázni provádí dokud podávají solidní výkon a mě nechávají na pokoji. Horší pak je, když se vrhnou i na mě, ale to se stalo snad jen jednou. A vtipné situace? Různé pády, modřiny a roztržené kalhoty či boty jsou na denním pořádku, ale naštěstí se to vždycky obešlo bez vážnějších zranění.

Na první pohled vypadáte mladí, chodíte ještě do školy nebo pracujete? Jak reaguje škola/zaměstnavatel na vaši kapelu a kdo vás nejvíce podporuje?

Někteří z kapely opravdu mladí ještě jsou a někteří se tak už jenom tváří. Rozdíl mezi nejmladším a nejstarším členem je tuším 6 let. Co se týče studia a práce je to asi půl na půl. Učitelé či zaměstnavatelé o tom, že hrajeme v kapele většinou neví. Nemáme potřebu se na každém kroku naparovat jen proto, že hrajeme v kapele apod. Na druhou stranu je pravda, že se na to dobře balí holky/kluci, každému podle jeho libosti. Velkou podporou byli vždy naši kamarádi, kteří nám věřili i v těch těžších dobách, plácali nás po zádech a dodávali nám odvahu. Bez nich by dneska možná žádný sic.engine nebyl. Největší dík ale patří našim přítelkyním, které s námi jezdí na koncerty, balí svačinky, líčí nás a ošetřují naše utržené rány nebo nás léčí z kocoviny. My si jich za to strašně vážíme a děkujeme!

I když hrajete nějaké tři roky, dlouho jste bojovali s personálními změnami. Váš projev na pódiu ale působí vyzrále a sebevědomě. Je sic.engine tvá první kapela nebo si hrál/ hraješ i někde jinde? Co ostatní členové?

V podstatě každý z nás má již nemalé zkušenosti z jiných kapel. Když jsme dávali dohromady aktuální sestavu, zjistili jsme, že sehnat v Brně schopného muzikanta na volné noze je skoro nemožné. Každý kdo aspoň trochu za něco stojí už někde hraje. Tak jsme si různě vypůjčovali členy z jiných kapel, pro které sic.engine byl spíš osvěžení přes týden při nudném studiu apod. Trvalo to opravdu dlouho, lidi přicházeli a odcházeli a možná díky tomu teď víme, co opravdu chceme. Takže současná sestava je asi to nejlepší řešení, co nás mohlo potkat. Máme rádi podobnou hudbu, rozumíme si jako kamarádi. Každý má sice svoje mouchy, ale všichni v tu kapelu opravdu hodně věříme a je to naše priorita č.1 a to je nejdůležitější. A možná i právě proto na pódiu vypadáme tak sebevědomě.

Máte před sebou nahrávání materiálu, jakou máš představu a očekávání o jeho úspěchu? Jaký by měl nový materiál být?

Hlavní důvod proč teď nahráváme je, abychom sic.engine představili co nejširšímu publiku. Abychom se měli čím prezentovat a získali tak nové kontakty a nabídky na koncerty. Ty jsou totiž naší hlavní prioritou. Chceme být živou kapelou se skvělou show. Prostě, aby jméno sic.engine znamenalo nejen dobrou hudbu, ale i záruku skvěle stráveného víkendového večera. Sic.engine by měl být jak pro nás, tak pro naše fanoušky jeden velký večírek. Z toho důvodu chystané demo nechceme oficiálně vydávat, nebo prodávat. Prostě ho vypustíme do kyberprostoru a budeme čekat, co se vrátí zpátky.

V Čechách se během léta odehrává více festivalů, chodíváš na některé? Kde by jsi si rád zahrál?

S festivaly v Česku je docela problém. Na absolutní většině vystupují kapely, které jsou zárukou vysoké návštěvnosti, podpořené jednou nebo dvěma zahraničními hvězdami. A kvůli jedné kapele se mi nechce jezdit přes půl republiky, trávit víkend pod stanem s předraženým jídlem apod. Samozřejmě jsou tu i světlé výjimky jako Brutal Assault nebo Fluff Fest, což jsou ovšem už dost stylově extrémní festivaly. Úplně nejlepší variantou jsou asi jednotlivé koncerty. Do Vídně je z Brna daleko asi jako do Prahy a pokud člověk chce, tak má možnost za rok takhle vidět opravdu hodně svých oblíbených kapel. A co se týče naší kapely, rádi bychom si zahráli úplně všude:D Problém ale asi je, že na většinu českých rockových festivalů jsme moc tvrdá kapela a na festivaly jako Brutal Assault nebo Fluff naopak zase moc měkká kapela. Tenhle rok jsme hráli na velmi příjemném festivalu Fulnek Fest, s jehož pořadateli se již delší dobu známe a máme s nimi jen výborné zkušenosti. Publikum je ve Fulneku vždycky vstřícné a celková atmosféra je prostě taková ta správná festivalová pohoda. Tam by jsme se rozhodně zase rádi vrátili.

Je vás šest, jak u vás probíhá zkoušení a skládání nového materiálu? Je mezi vámi někdo, kdo neustále „prudí“ a je nespokojen?

Sic.engine je moderní kapela digitálního věku. Proces skládání tedy funguje tak, že někdo doma něco vymyslí, nahraje na počítači a rozešle zbytku kapely mejlem. Ostatní to pak nosí ve svých mp3, poslouchají, poznámkují apod. Na zkouškách pak jen dáváme dohromady připomínky a dolaďujeme detaily. Čas, který můžeme trávit zkoušením je drahocenný a proto se jej snažíme využít co nejefektivněji. Na skládání je nejlepší klid domova, ve zkušebně se jen piluje. Kapelních „prudičů“ máme hned několik. Vzhledem k tomu, že role máme v kapele více méně rozdělené, „prudí“ neustále všichni všechny, ať už jde o hudbu, zpěvy, texty, docházku, dluhy za zkušebnu atd. Největším „prudičem“ je pak vždycky ten, na kterého padne noční řízení po cestě domů z koncertu.

Máš nějakého vysněného hudebníka nebo kapelu, se kterou by jsi si rád zahrál?

Máme spoustu oblíbených kapel, kterých si vážíme, ale stylově s k nim moc nehodíme. Co se týče domácí scény, tak jsme se vždy chtěli sejít na jednom podiu s „Rattlebucket“ a toto přání si splníme 16.10. v brněnském klubu Melodka. Z té zahraniční scény je toho strašně moc a museli bychom se dlouho hádat, než bychom dokázali vybrat jednoho zástupce. Jediné na čem se určitě všichni shodneme jsou „As I Lay Dying“.

Teď máš možnost cokoliv sdělit vašim aktuálním nebo budoucím fanouškům, nebo lidi případně někam pozvat. Já ti děkuji a přeji vše dobré sic.engine.

Hlavně bych rád poděkoval tobě nejen za sebe, ale i celou kapelu za rozhovor a prostor, který nám byl ve Vašem zinu věnován, opravdu si toho vážíme! O koncertu 16.10. na Melodce jsem se již zmínil. Snad zbývá jen dodat, že hrajeme už v 7 hodin a na delší dobu to bude náš poslední brněnský koncert. Po nahrání dema bychom se totiž rádi vydali na zkušenosti i mimo Brno. Poslední věc co mám ještě na srdci je jen maličkost a to jen pro ujasnění ohledně našeho názvu. Byli bychom opravdu rádi, kdyby se naše jméno objevovalo ve správném formátu a ten je se všemi malými písmeny, tzn. sic.engine.

Proč s malým? A co vlastně tento název znamená?

S názvem sic.engine přišel druhý kytarista, bohužel původ tohoto slovního spojeni je mě neznámy. Každopádně všem členům se líbil a jednohlasně jsme se shodli, ze se k naší kapele hodí nejvíc ze všech návrhů. V dobách temna jsme ze zoufalství navštívili vědmu, která předpověděla, že s velkým v popředí to daleko nedotáhneme... Díky a měj se fajn!
P.s.: pokud nás nesnášíte, milujete, chcete nám vynadat nebo nás pochválit neváhejte – email sicengine@sicengine.com nebo web.